"Vivisekce je zločin. Lidské pokolení zavrhne ta barbarství." (Victor Hugo)

Vivisekce, z latinského vivus (živý) a sectio (řez), znamená "řezat živou tkáň", lidskou nebo zvířecí, a to bez narkózy. V průběhu let se toto slovo ujalo jako označení pro pokusy na zvířatech obecně. Ročně při nich umírají v laboratořích celého světa miliony zvířat. Jen v ČR bylo v roce 1998 použito na pokusy 232 738 zvířat. Seznam jejich druhů je téměř nekonečný, jsou to například myši, potkani, krysy, morčata, králíci, ryby, ptáci (často i slepice), prasata, psi, kočky, opice atd. U nás byly v roce 1998 nejčastěji používány myši (113 700) a potkani (44 560), v nezanedbatelném množství však byla použita např. i prasata (7 122), psi (390) a opice (22). Ve srovnání s předchozím rokem vzrostl počet použitých zvířat o 7%.

Zvířata se používají při pokusech v lékařství, genetice, farmakologii (výzkum a testování léčiv), při výuce ve školách, při zkoumání účinků drog (časté jsou např. pokusy zjišťující míru škodlivosti kouření cigaret), v mnoha zemích se zvířata používají při výzkumu a vývoji nových zbraní (u nás zakázáno zákonem), v automobilovém průmyslu při simulaci automobilových nehod.

Velkou skupinu pokusů pak tvoří pokusy na zvířatech ve spotřebním průmyslu. Na zvířatech se testuje kosmetika, čisticí prostředky (jako jsou čistidla na sporáky, prací prášky, prostředky na mytí nádobí atd.), látky používané v průmyslu (například oleje, ředidla, barviva), chemické látky, které by mohly přijít do kontaktu se životním prostředím, umělé hmoty, potravinářská barviva atd.

Každá nová chemikálie je po svém vytvoření zkoušena z hlediska bezpečnosti pro člověka, jedná se o testy analyticky chemické in vitro a testy toxicity na zvířatech. Testy na zvířatech představují například  zkoušky: na akutní toxicitu orální (ústní dutinou), dermální (na kůži) a inhalační (vdechováním), na akutní oční a kožní dráždivost, přecitlivělost - alergické reakce, na subchronickou a chronickou toxicitu, fototoxicitu (reakce na světlo), teratogenitu (účinky na zárodek), neurotoxicitu (účinky na nervový systém), karcinogenitu (tvorba zhoubných nádorů). Tyto zkoušky se provádí podle doporučených metodik OECD (Organization for Economic Cooperation and Development).

• Akutní toxicita se zjišťuje orálně nebo dermálně testem LD 50 (střední smrtelná dávka - Median Lethal Dose). Představuje jednu dávku látky, kterou lze považovat za dávku způsobující uhynutí 50% pokusných zvířat. Používají se krysy, králíci, morčata a další savci. Pro každou hladinu testované látky je potřeba nejméně 10 zvířat.
• Při testu akutní dermální dráždivosti se zkoušená látka aplikuje na pokožku pokusného zvířete. Sleduje se vratnost nebo nevratnost poškození tkáně a případné zánětlivé procesy. Jsou doporučováni bílí králíci. Hodnotí se vytvořené záněty, strupy a otoky.
• Akutní podráždění, poleptání oka se testuje Draize testem. Při něm se zkoušená látka aplikuje do oka pokusného zvířete, druhé oko slouží jako kontrolní. Hodnotí se stupeň podráždění, poranění nebo poleptání rohovky, duhovky, spojivky, víčka. Používají se bílí králíci.
• Při zjišťování teratogenity se  chemická látka aplikuje březím samicím po dobu asi 10 dnů. Samice se poté usmrtí a hodnotí se změny související s reprodukcí a vývojem plodu. Používá se vždy několik desítek zvířat, a to především krysy, myši, králíci.

Etická nepřijatelnost pokusů na zvířatech pramení z faktu, že jsou stejně jako člověk schopna pociťovat bolest. Ocitáme se tedy před zásadní otázkou, zda máme vůbec právo způsobovat cítícím bytostem utrpení jen pro svůj blahobyt. Je třeba si totiž uvědomit, že až příliš často vyvíjíme léky proti chorobám, které si způsobujeme vlastní nezodpovědností, či testujeme nové kosmetické přípravky, které nejsou pro naše přežití vůbec potřebné. Navíc vivisekční metody ve výuce na školách vedou k neúctě k životu a upevňují ve studentech přesvědčení, že zvířata jsou jen předměty na jedno použití.

Existují i odborné argumenty zpochybňující vivisekci. Pokusy na zvířatech mají omezenou vypovídací hodnotu, neboť zvířata vzhledem k mezidruhovým rozdílům často reagují na podněty jinak než člověk. Např. aspirin způsobuje deformace plodu u krys, myší, morčat, koček, psů a opic, ale přes jeho mnohaleté používání těhotnými ženami není známo, že by způsoboval defekty plodu u lidí. Potíže s interpretací výsledku pokusu však způsobuje i fakt, že testy jsou prováděny na zvířatech optimalizovaných pro vědecké účely. Jsou vyráběna např. dědičně nemocná zvířata (patentované rakovinové myši…). Také stres, úzkost a strach, kterým jsou laboratorní zvířata vystavována, mění jejich reakce a mají vliv na výsledek experimentu. Snaha o odstranění pokusů na zvířatech se tedy neopírá jen o etické argumenty.

Dnes již existuje množství alternativních metod, které dokáží nahradit pokusy na zvířatech. V prvé řadě to jsou kvalitní videozáznamy pokusů nacházející uplatnění zejména ve výuce. Byly také  vyvinuty počítačové a matematické modely, které znázorňují orgány, tkáně a buňky živého těla. Tyto modely zobrazují nebo matematicky simulují např. vzájemné chování chemikálie a lidského těla. Počítačové programy se mohou používat také při výuce biologie, medicíny a veterinární vědy. Narozdíl od živých zvířat lze počítačové programy použít opakovaně. Umožňují studentům pokrok v jejich vlastním tempu, zopakovat část pokusu i vytvářet a opravovat chyby.

Lékařská fakulta v Hradci Králové používá při výuce videozáznamy pokusů a studenti, kteří nechtějí provádět pokusy na zvířatech, mají možnost získat znalosti alternativním způsobem. V sousedním Německu existuje již šest lékařských fakult, jež při výuce vůbec nepoužívají zvířata. Na univerzitě v Kalifornii vytvořili alternativní metodu pro náhradu pitvy žáby, a to za použití počítačové vizualizace. Studenti tak mají možnost vidět celkově i jednotlivě všechny tělesné orgány žáby. Na univerzitě v Melbourne připravili počítačovou simulaci účinků různých drog na chování zvířat. Nahrazují tím používání živých zvířat při demonstraci účinků drog ve výuce farmakologie. A na oddělení psychologie Univerzity v Torontu pro změnu vyvinuli Sniffy - virtuální krysu. Program je určen pro výuku psychologie a výzkumu chování.

Alternativou k pokusům na zvířatech jsou také buněčné a tkáňové kultury. Buněčné kultury jsou rostlinné, živočišné nebo lidské buňky pěstované mimo tělo v laboratoři. Například uměle vypěstovaná lidská pokožka může být použita k testování kosmetických a farmaceutických výrobků, aby se zjistilo, zda vyvolávají podráždění.

Navzdory zásadním rozdílům mezi rostlinami a živočichy mohou být některé rostliny použity ve výzkumu jako náhrada živočichů. Pravděpodobně jedním z nejúspěšnějších alternativních testů je EYTEX test, vytvořený jako náhrada k Draize testu dráždivosti na oko. EYTEX test používá proteinový roztok získaný z fazolí. Do roztoku se přidá testovaná látka, jakékoli poškození proteinu má za následek vzrůst zakalení roztoku, který je měřitelný, a tak lze předpovědět, nakolik testovaná látka podráždí oko.

Několik amerických farmaceutických firem vyvinulo metodu testování některých léčiv na buněčných kulturách kvasnic, které jsou podobné lidským buňkám. Tato metoda je levná a jednoduchá.

Vývoj nových snímacích technik umožnil značně přesně a detailně zobrazovat vnitřek těla, který je vidět bez potřeby operace. Nové snímací techniky tak otevírají cestu dalším způsobům provádění biologických výzkumů.

Tento velmi stručný výčet alternativ k pokusům na zvířatech ukazuje, že utrpení zvířat není nezbytné a že je lze nahradit jinými metodami, při kterých se dosahuje rovnocenných výsledků.